C R E E P Y S T O R I E S

,,Jsem tu sám.Kolem mě jsou jen stromy pokryté sněhem.Cítím jen studený vzduch když ho nasávám do plic.Mám studený nos, a prsty.Jsem mokrý, ležím tu ve sněhu.Mám za krkem sníh.Nohy mám zabořené ve sněhu.Pekelně mě píchá v levém boku.Cítím bodavou bolest.Každé bodnutí je bolestivější.Jakoby se ta bolest snažila dostat ven.Bolestí se mi svírá obličej.Po obličeji mám velké škrábance.Při každém nádechu mě cosi píchá u srdce.Chci se zvednout a jít, ale nejde to.Nohy chtějí ležet.Celé tři dny utíkaly.Mám otlačená chodidla, žaludek prázdný.

Kolem mě je jen krev, kterou stále každý den zvracím.Nevím jestli je to reakce na tu zelenou látku co mi vpíchli do žíly, ale vím, že něco není v pořádku.Něco se děje, a nelíbí se mi to....   Už jsou tady.Musím utíkat.Musím utíkat, abych mohl utíkat.''

,,Nic víc,.. tam není Eriku?'',,Ne Maggie.Tohle je poslední''

Takto začíná smutný příběh sourozenců Erika a Maggie kteří jsou v ruském městě Samara .Nacházejí se v maličkém dřevěném bunkru postaveným v zemi.Svítějí si baterkou a čtou si spisy muže který psal o jakémsi zvráceném experimentu.Stal se nedobrovolně jeho součástí, a dal se na útěk.Tento muž jménem Cletus Redwood byl unesen ruskými vědci v Prosinici roku 1946.Tehdy bylo pondělí.Rusové se snažili vytvořit super vojáky kteří by jim sloužili a společně by tak došli k vládě nad celým světem.Maggie a její bratr Erik jsou velmi zvídaví a společně zkoumají mýty a různé pověry a legendy.Legenda kterou právě zkoumají se jmenuje ,,Legenda a rudém Cletusovi''.Toto je jejich příběh.

,,Maggie tady je mapa''.Řekl Erik.

Maggie:,,Mapa?Mapa k čemu?K dalšímu bunkru?''

Erik:,,To nevím.Ale vede to do vesnice Бahдaepck (Bandajersk).

Maggie:,,Ale,.. taková vesnice přece není.Poblíž jsou jen hory.Ta mapa je stará spoustu let.Za tu dobu mohla být tahle vesnice zničena.''

Erik:,,Hm.To máš pravdu.Ale jestli chceme znát pravdu o Cletusovi,... tak musíme jít právě tam ty chytrá.''

Maggie:,,Pravda.Tak poď a nezapomeň na baterku ty chytrej''

Erik obrátil oči v sloup a společně vystoupili s bunkru.Otevřeli dřevěný poklop a stoupli nohama na zasněženou trávu.Byla velmi veliká zima.Nasadili si kapuce a šli podle mapy.Vítr společně se sněhem jim foukal do obličejů a do mapy.

Po namáhavé cestě došli konečně na místo.Na mapě byla nakreslená vesnice, ale Erik s Maggie došli jen na zasněženou mýtinu.

,,Říkala jsem ti to!Nic tu není.''Řekla nahlas Maggie.

Erik:,,ale něco tu přece musí být.

Procházeli se po mýtině.Sníh jim křupal pod nohama.Oba byly zticha.

Najednou Maggie řekla: ,,Myslela jsem že...'' SOTVA TO DOPOVĚDĚLA A OKAMŽITĚ SE PROPADLA.

Země pod ní se propadla kamsi dolů.

,,MAGGIEE!!'' zařval Erik a rozběhl se k propadlině.Lehl si na břicho a koukal se do propadliny.To co viděl mu naprosto vyrazilo dech.Viděl dlouhý tunel který vedl dolů.Maggie byla asi pět metrů pod zemí od Erika a držela se nějakého ocelového výrustku které v tunelu byly kolem dokola.

Erik nevědel jak odtamtud má Maggie pomoct.Neměl nic co by jí mohl podat aby jí vytáhl.

Maggie byla vystrašená.Její hnědé oči se upřeně dívaly na Erika.

V tom dostal Erik nápad! ,,Maggie!Doběhnu do toho lesa a utrhnu nějakou dlouhou větev!''

,,A...Ale.. nenechávej mě tu!Prosím!'' Vyjekla Maggie a do očí se jí trochu vlily slzy.''

,,Žádná jiná možnost není!'' Odpověděl Erik.

Chvíli se na sebe ještě dívaly, a pak Erik vyběhl. ,,NE!'' vyjekla Maggie.Na to ale Erik nereagoval. Když viděl Erik že ten les je docela daleko, a že sníh je hluboký, dostal strach že se Maggie tak dlouho neudrží.Navíc měla silné rukavice, které jí pomalu klouzaly.Erik utíkal jak nejrychleji dokázal...

dělal do sněhu veliké kroky. Utíkal.... utíkal... utíkal.

Mezitím se Maggie držela jak nejvíce mohla, ale i tak jí ruce v rukavicích klouzali.Měla zavřené oči, a soustředila se na ruce.Boleli jí obě zápěstí, a cítila mravenčení.Erik byl konečně v lese.Utíkal z kopce dolů.Ale... kopec byl plný sněhu a navíc byl strmí.To zapříčinilo že Erik upadla a začal se kutálet dolů.Kutálel se dolů v mrazivém sněhu, až dopadl do hluboké řeky.Jeho tělo bylo v šoku.Erik se začal ve vodě kroutit.Po pár sekundách se vzpamatoval a vyplaval na hladinu.Jakmile se dostal na hladinu, zařval a zběsile dýchal.Řeka tekla velmi rychle.Erik se vzdaloval od Maggie, a to ho uvnitř zžíralo.Dostal vztek, a začal zběsile plavat ke břehu.Plaval a plaval, až se něco stalo...

Něco ho kouslo.Něco ho kouslo do levé holeně.Erik zařval a propadl se pod vodu.Voda se okamžitě naředila rudou Erikovou krví.Erik měl otevřené oči, a hledal to co ho kouslo.Rozhlížel se kolem, až si všiml že proti němu míří jakési děsivé stvoření.Stvoření které mělo hlavu jako.....  jako lidskou lebku.Erik se neuvěřitelně lekl, a ujmul se ho pud sebezáchovi.Vyplaval znovu na hladinu.Proud byl silný, ale Erikovo odhodlání větší.,,Heh!.. j..j.. Ještě k..kousek!'' šeptal Erik když byl u břehu na dosah ruky.Natáhl pravou ruku aby se chytl větve.A to se mu podařilo!Stvoření ho ale dohnalo, a natáhlo RUKU.Chytlo ho to za zraněnou holeň a tahalo ho to zpět do vody.Erik druhou nohou kopl do té ruky a vylezl ven.Ležel na břiše ve sněhu.Erik byl celý bílý, mokrý a měl fialové rty.Byl naprosto promrzlí a ještě více vystrašený.

Mezitím... Maggie začaly modrat ruce.Měla v prstech křeče, a volala Erika.Cítila, že se něco děje.Její volání však mělo následky.Těch stvoření které Erik viděl bylo totiž víc, a jedno z nich bylo někde v tom tunelu, kde vysela Maggie... 

Z tunelu se ozval divný zvuk. jakoby.. skřípání,.. jakoby po zemi šlo sto malých nožiček...

Erik, mezitím lámal dlouhou větev ze stromu.Tahal a tahal, až větev křupla.Pak utíkal zpět k Maggie.Ledový sníh mu chladil ošklivou ránu na holeni a tak mohl Erik v pořádku běžet.Byl vyčerpaný, píchalo ho v boku, ale nevzdával se.Běžel jak nejvíce mohl.

Ale bylo pozdě...

Maggie vysela z posledních sil, ruce už téměř necítila.Ruce jí slábli a slábli.Zvuky které se ozývali byly více a více hlasité, až se jejich zdroj přiblížil k samotné Maggie.Maggie se ohlédla dolů, a na dně tunelu (ke dnu to bylo asi 15 metrů) spatřila děsivou bytost.Bytost měla hlavu jako lidskou lebku slabě pokrytou kůží.Na tvářích bylo cosi co vypadalo jako přísavky chobotnice.Oči byly jako černé bulvy.Ústa byla obzvláště zajímavá.Vypadaly jakoby byly pokryté kůží s vykrojenou dírou.Hrudník a tělo bylo zabalené v bílém hábitu a nohy byly lidské, ale silně nažloutlé.Po obličeji té bytosti lezli červy které si dělaly v jejím obličeji chodbičky.Maggie omdlela a padala dolů,... dolů k té ohavné bytosti.Maggie spadla na obě nohy, a ty si tak naprosto rozdrtila a zároveň upadla do bezvědomí.Bytost jí unesla kamsi do neznáma

Erik se pomalu přibližoval k propadlině.Znovu dělal dlouhé kroky, až  se konečně dostal na místo.

,,M...mám tu větev meg...'' ani to nedopověděl když si všiml že Maggie je pryč.

,,Maggie?Maaggieee!'' volal Erik zběsile.Ale nic se neozývalo.Tedy skoro nic..

Erik se díval upřeně na dně tunelu, a uslyšel nějaké zvuky.Jakoby se něco sunulo po zemi.Jakoby se po zemi něco tahalo.

,,Maggie!'' zavolal Erik znovu.Zvuky se oddalovali a oddalovali, až je Erik neslyšel.

Rozhlédl se kolem sebe, ale Maggie nikde neviděl.

Bylo mu jasné, že se bude muset vydat dolů za ní, ale nevěděl jak.

,,Ahrghh..'' ozvalo se najednou za Erikem.Ten se okamžitě otočil, a viděl tu samou zrůdu co viděl v řece.V tu chvíli dostal výborný nápad.

,,N..n... No tak pojď ty zrůdo! Pojď si pro mě ne?! '' zařval na zrůdu Erik.

Zrůda zlověstně vykřikla a rozběhla se kulhavým během proti Erikovi.

Běžela a běžela, až Erik něco udělal...   Odskočil doprava, uchopil zrůdu za záda, a vpadl dolu do tunelu.,,aaaaaÁÁÁÁÁÁ!'' volal Erik když se zrůdou padal dolu.

Dopadl s ní na zem a odrazil se od ní na zem.Udělal kotrmelec přes rameno a vstal.Koukl se na Zrůdu.Z úst jí tekla nažloutlá krev.Erik odvrátil zrak a začal se dívat před sebe.Před ním byla veliká dlouhá chodba, která se stáčela doprava.Erik se zhluboka nadechl,.. a vydal se na děsivou cestu aby zachránil svou sestru.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!